Historie ručníků a osušek

Sáhneme po něm tolikrát denně. Ráno ho využíváme k osušení obličeje, po každém mytí rukou ho využijeme k jejich otření, po sprše či koupeli pak k osušení celého těla. Ručník (či jeho větší varianta – osuška) je zkrátka věc, bez které už si nedokážeme běžnou hygienu představit. Kde se ale ručníky vzaly? Jak dlouho jsou tu s námi a jak vypadaly před stovkami let? Cesta k těm dnešním byla poměrně dlouhá. Ale jak jsme již napověděli, byly v nějaké podobě využívány už od té doby, co lidé začali důsledněji řešit hygienu.

Historie ručníků sahá až do starověku. Sice to ještě nebyly takové ručníky, jaké známe dnes, ale nutnost osušení těla si lidé již v této době uvědomovali. Používali zpočátku rostliny, listy, tkaniny nebo třeba kožešiny. Ve starověkém Řecku a Římě potom potřeba mít něco k osušení těla ještě vzrostla se vznikem veřejných lázní. V této době už to byly kousky plátna, které sloužily jako ručníky. Než se však lidstvo dopracovalo k těm podobným dnešním ručníkům, trvalo to ještě několik dlouhých staletí.

Moderní ručník, jak ho známe dnes, má totiž své kořeny až v 17. století v Turecku, tehdejší Osmanské říši. Tam se objevily první ručníky, které lidé využívali v tureckých lázních tzv. hammamech, a to nejen k sušení, ale také k zakrytí těla při koupeli. O století později Turci ručníky ještě zdokonalili a vytvořili vlastně první variantu ručníku, který dnes označujeme pojmem froté. Tento nový druh tkaniny měl na povrchu smyčky, které byly schopny absorbovat vodu efektivněji než hladké látky. A právě smyčky přinesly revoluci v užívání ručníků díky lepší schopnosti sušení a příjemnějšímu pocitu na dotek.

Od bavlny až k moderním materiálům

Froté ručník si lidé záhy velmi rychle oblíbili nejen pro svou schopnost rychle absorbovat vodu, ale i pro svou měkkost a komfort. Styl výroby se proto z Turecka rozšířil do celé Evropy. To byl již jen krůček k masovější výrobě, k níž přispěla i průmyslová revoluce v 19. století. S rozvojem textilního průmyslu a vynálezem mechanických tkalcovských stavů bylo možné vyrábět ručníky v mnohem větším množství a za nižší cenu. První továrny na výrobu bavlněných ručníků pak začaly vznikat v Anglii a Francii.

Ve 20. století se ručníky staly běžnou součástí každodenního života v západním světě. Začaly se vyrábět v různých barvách, vzorech a velikostech, aby vyhovovaly různým účelům – od ručníků na ruce a obličej po velké osušky. Postupem času se začaly využívat různé materiály, jako například mikrovlákno, které je ještě lehčí a rychleji schne.

Dnes stále po ruce

Ručníky dnes nechybí v žádné domácnosti a staly se součástí hygieny, sportu, aktivit na pláži i u bazénu. Vyrábí se z různých materiálů, v mnoha rozměrech i velikostech a mohou být i na míru.